Jsou 2 hodiny odpoledne a já už jsem nachystaná na koncert na který se těším už půl roku a konečně je to tady.
Dívám se co mám na sobě-vlastnoručně roztrhané punkové černé silonky,opět vlastnoručně hodně roztrhané černé šortky v terých je zapletený řetěz a ze kterých jde vidět víc mé kůže než látky a nesmí chybět moje milované metalové,kožené boty těsně po kolena a s masivní podrážkou a samozdřejmě tričko Asking Alexandria a pořádně odraná kožená bunda.A málem bych zapoměla na výrazně namalované černé oči a hodně výrazné linky.Bojím se jestli to na koncert není moc a jestli se na mě nebudou divně dívat a nebudou mě odsuzovat jako lidi třeba ve městě,nebo kdekoliv jinde.
Přijeli jsme a musel jsme jít pěknej kus cesty fóra Karlín v Praze a já jsem si samozdřejmě nevzala ponožky do bot (ano jsem chytrá :D) takže jsem měla za tu půl hodinu pěkně sedřený nohy,ale to mi nebránilo si koncert pořádně užít.
Zdálky už jsem viděla jak se hromadí lidi a byla jsem čím dál víc nervózní že nezapadnu a budu za debila.Moje obavy se okamžitě rozplynuly když jsem uviděla všechny ty lidi kteří vypadali stejně jako já a společně se smáli a chlastali a já jsem se cítila skvěle protože mě nikdo neodsuzoval nikdo se na mě divně nedíval nikdo se mi nesmál za to jak vypadám byla jsem jedna z nich.
Vešla jsem do haly a okamžitě se rozběhla co nejblíž k pódiu.Ze začátku koncertu jsem se moc neprojevovala,ale po pár písničkách jsem to tam začala pořádně rozjíždět.Řvala jsem tam až jsem si vykřičela hlasivky,skákala až jsem si sedřela moje už tak sedřený nohy a smála se jako nikdy předtím.Byla jsem šťastná.
Vidět někoho koho vídáte jenom ve videích je něco skvělýho a já doufám že si to ještě někdy zopakuju.
